pátek 28. dubna 2017

"Živá kamera" v Manile

Když jsem na loňském MFF v Karlových Varech viděl film Ma' Rosa (r. Brillante Mendoza, Filipíny, 2016), nijak moc mě ve své sekci (Horizonty) nezaujal. Byla to až osm let stará Lola, která mi ukázala, že Filipínec Brillante Mendoza si pozornost zaslouží. Tyto dva filmy si jsou poměrně podobné, hlavně v rovině vyprávění a opakujících se motivů. Oba se odehrávají v temné Manile a v jejich centru stojí silné ženské postavy (Mendoza totiž vidí Filipíny jako dominantně matriarchální společnost). Rosa (jméno hrdinky) i Lola (označení pro babičku) jsou vhozeny do spletité sítě komplikací, tou největší je, že obě potřebují peníze. Rosa na dluhy, Lola na pohřeb zavražděného vnuka. Problémy jejich rodin vždy koření v nefunkčním systému, Rosa je jím utlačována přímo - vydírají ji policejní složky. Lola je naopak konfrontována s důsledky takového systému, s podmínkami, které pro její rodinu vytvořil. Chudoba je hlavní překážkou při organizaci pohřbu a pro nedostatek financí si nemůže zaplatit právníka, aby žalovala viníka. Ma' Rosa institucionalizuje bezpráví. Lola pak relativizuje spravedlnost, hrdinka totiž stojí před možností přijmout mimosoudní finanční odškodnění a viníka nežalovat. Rozhodnutí přijmout peníze je pochopitelné, protože na soud nemá finanční prostředky, všechny rodinné úspory musela vložit do přípravy pohřbu. Proto preferuje finanční odškodnění před institucionální spravedlností. Film také představuje netradiční konfrontaci dvou starších žen, jejichž vnuci byli ve špatný čas na špatném místě. Ženy k sobě necítí nenávist, chtějí jen přežít. Jejich první společný rozhovor se například netočí okolo spáchané vraždy, ale problémů s klouby.

Trochu větší odlišnosti přichází na úrovni stylu. Ma' Rosa je záměrně rychlá a neklidná, využití ruční kamery a pohyb (jak postav, tak rámu) napjaté situace často gradoval až k nesnesitelnosti. Lola je na druhou stranu přesným opakem in-your-face přístupu Mendozova posledního filmu. Jde o tichý příběh, který nikam nespěchá. Pohyb je pomalejší, protože na postavy netlačí drtivý deadline, ale ubíjející a nekonečná zoufalost jejich životní situace.


 (1)


Na Lole zaujme především využití detailů a delších záběrů narušovaných střihem. Mendoza využívá detaily primárně pro sledování reakcí. Když vyplní rám obličejem nějaké postavy, není to z toho důvodu, že přichází dramatická situace či promluva. Ale protože dramatická situace skončila a hrdinka se s ní musí vypořádat (obr. 1). Ve chvíli, kdy dá Lola poprvé průchod emocím a začne křičet na svého vnuka (za polovinou filmu), snímá ji kamera v polocelku i celku. Blíž se nedostává. Po této akci se však kamera přiblíží a její následnou reakci sleduje důkladněji.

Mendoza také pracuje s delšími záběry, často se s kamerou proplétá zalidněnou ulicí nebo malými prostory. Situaci mu usnadňují malé digitální kamery, které využívá. Ty mu, díky přenositelnosti, dovolují proplouvat prostorem přesně tak, jak potřebuje. V takových momentech kombinuje dva postupy, mezi nimiž pravidelně přepíná. Na jednu stranu představuje jeho kamera živého pozorovatele, který se prodírá prostorem, aby našel co nejlepší místo, ze kterého lze situaci sledovat. Na straně druhé je tato "živá kamera" pravidelně přerušována střihem uvnitř segmentu, který dlouhý záběr přeruší.

Těsně před pohřbem mladého chlapce se rodina sejde. Ticho přeruší ryba, která se objeví ve vodě. Kamera rychle přerámuje tak, aby divák rybu viděl. Návaznost pohledu tak není vytvořena uměle skrze střih, ale přerámováním, čímž Mendoza konstruuje celistvější prostor. 


Kamera se následně vrací do původní pozice, avšak prostor je najednou vyplněn přihlížející rodinou. Přicházející příbuzní rám prakticky zaplní a zakryjí Lolu, která sedí za nimi. 


Při takovém množství pohybu uvnitř rámu je nutné znovuustavit prostorové vztahy. Toho však Mendoza nedocílí střihem do celku nebo polocelku, který by vztahy vyjasnil. Místo toho s kamerou od postav ustoupí, čímž odkryje Lolu na levé straně rámu. Následně se kamera přemístí doprava, kolem dřevěného sloupu, který lze vidět na pravé straně rámu. Nová pozice (stále v jednom záběru) funguje jako znovustavující celek, který jasně ukáže, kde která postava stojí při pozorování vodní hladiny.

Ve chvíli, kdy jsou prostorové vztahy zpřehledněny, přejde Mendoza k další akci. V tomtéž záběru se jedna z postav pokusí rybu vylovit. Pozornost kamery se tak znovu přesouvá k vodě, v níž stojí muž. Ten rybu vyloví a vloží do kyblíku, který drží děti. Zatímco pohyb kamery v první části záběru byl motivován zprostředkováním jasných prostorových vztahů, nyní je motivován akcí postavy.


Pak ale přichází změna a dosavadní vzorec se naruší. Po takto dlouhém záběru, který představil vše důležité, přichází střih na muže, snažícího se vylovit ještě druhou rybu.  


Tímto střihem Mendoza naruší celistvost scény, kterou doposud držel v jednom záběru. To je postup, který ve filmu pravidelně opakuje. Do jisté míry jde o nutný zásah. Mendoza totiž často pracuje s omezenými prostředky, primární trh je ten festivalový. Na Filipínách se většina jeho filmů promítá jen výjimečně či ve školách. To částečně znemožňuje komplexně vystavené scény s analytickým střihem, které vyžadují časté přetáčení a opakování. Zároveň nechává hercům prostor k vlastnímu profilování postav. Proto se objevují dlouhé záběry, které dovolují:

  • (a) Zprostředkovat běžné činnosti v jejich celistvosti. Čímž vytváří pomalé tempo filmu, zároveň tím prozkoumat každodenní činnosti svých hrdinů a zprostředkovat jejich realitu
  • (b) Nahlédnout důkladněji do jednotlivých postav a jejich reakcí na tyto situace, čímž postavy důkladněji profiluje
  • (c) Ušetřit finanční prostředky

Tyto momenty často narušuje právě střih, který dlouhé záběry rozbíjí ve chvíli, kdy je taková činnost kompletně představenaMendoza mezi těmito póly neustále osciluje a je to jeden z důvodů, proč je Lola vlastně poměrně zajímavý film. Spojuje finanční omezení s vlastní invencí, čímž dává vzniknout osobitému stylu.

Lola (r. Brillante Mendoza, Filipíny, 2009)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.