pondělí 1. května 2017

Několik poznámek k poslední Chinese Odyssey (2016) a nezastavitelné mašině jménem Jeffrey Lau

Cesta na západ je jednou z nejčastěji adaptovaných látek v hongkongském, potažmo čínském filmu. Opičí král patří mezi ta nejdůležitější literární díla a jeho filmových (či seriálových) adaptací jsou už desítky. A právě Jeffrey Lau se podílel na té nejpopulárnější.

Lau byl v dobrý čas, na dobrém místě, na přelomu osmdesátých a devadesátých let se totiž několikrát spojil se Stephenem Chowem - nejprve v akčnějším pokračování Thunder Cops (Thunder Cops II, 1989) a poté v mo lei tau spin-offu God of Gamblers (r. Jing Wong, 1989) s názvem All for the Winner (1990). Jejich spolupráce vrcholila (podobně jako Chowova popularita) v polovině devadesátých let, kdy spolu natočili pravděpodobně nejlepší příběh Opičího krále, dvoudílnou A Chinese Odyssey (první část se jmenovala Pandora's Box, druhá Cinderella). Ta definitivně zasadila Stephena Chowa mezi ty nejpopulárnější osobnosti hongkongské kultury (vedle komiků jako byl například Michael Hui).

A Chinese Odyssey (1995)

Chow škatulku Opičího krále opustil a postupně se stal zručným režisérem (Shaolin Soccer, Kung Fu Hustle a naposledy The Mermaid), ale Jeffrey Lau u látky zůstal. Vrátil se k ní s Chinese Tall Story (2005) nebo parodií Just Another Pandora's Box (2010). Naposledy využil populárního Svátku středu podzimu a navázal třetím dílem Chinese Odyssey (2016). Otázkou však je, jestli existuje způsob, jak námět ještě vytěžit. A on existuje, jen není moc funkční.  

Lau musí navazovat na desítky adaptací: na komedie jako Surprise (r. Xiaoxing Yi, 2015) či letošní Buddies in India (r. Baoqiang Wang, 2017), parodie, wuxia pian (série čtyř filmů startující s Monkey Goes West, 1966–1968), velkofilmy (The Monkey King, r. Soi Cheang, 2014) i dekonstrukci Wukongova mýtu právě Stephenem Chowem (Conquering The Demons, 2013). Že látka není mrtvá dokazuje i Hark Tsui s Journey to the West: Demon Chapter (2017). Do tohoto kontextu přichází Lau s narativním modelem, kdy hrdinové cestují časem a přepisují události i strukturu původního fikčního světa. Hlavním motivem je tedy Pandořina skřínka, která dovoluje narušovat tok času. A že ho hrdinové narušují často.

Takový přístup má několik výhod: je možný návrat (a) známých postav, (b) populárních situací a (c) obnovení i rozšíření původních motivů. Podobně pracoval Terminator: Genisys (r. Alan Taylor, 2015), jež (navzdory negativnímu přijetí) vytěžil tuto možnost do maxima. Diváci se mohou vrátit do světa, který milují. A původní Chinese Odyssey je v Hongkongu natolik populárním dílem, že oprášit tuto legendu bylo poměrně logické. Takový přístup však skýtá i několik úskalí, (i) je poměrně snadné upadnout do nostalgického opakování toho, co už divák viděl před dvaceti lety, (ii) ne vždy je také možný návrat většiny původních herců (ve třetím dílu se vrací pouze Karen Mok). Je tedy nutné na jedné úrovni opakovat (udržovat dojem pevné návaznosti na předchozí filmy – hlavní zdroj nostalgie), ale současně variovat, aby nebyl film pouhou recyklací. Tedy využívat původní situace jako jakési nostalgické můstky, které slouží pouze k odražení se do konfliktů a motivů nových. Ve chvíli, kdy film často opakuje již řečené, budí dojem "nesamostatného" filmu. To často tvrdila kritika například o sedmé epizodě Star Wars.

A Chinese Odyssey: Part Three (2016)

A právě tady leží největší problémy Chinese Odyssey: Part Three. Opakují se totiž konflikty (ty nové silně těží ze schémat těch starých), konkrétní situace a Geng Han (Wukong) se zoufale snaží napodobit specifickou komiku Stephena Chowa. Je paradoxní, že změna hereckého obsazení nebývá obyčejně tolik důležitá, ale Chow byl pro původní sérii natolik klíčový, že bez něj se nový film musí nutně rozpadnout. Kde Genisys pracuje s očekáváními, zábavně aktualizuje starší díly a přepisuje strukturu původního fikčního světa, Chinese Odyssey 3 marně napodobuje. Nikterak očekávání nepodvrací, nijak zajímavě s nimi nepracuje.


První dva díly stojí na spojení jednoho z největších příběhů (Cesta na západ) a jednoho z největších hongkongských komiků (Stephen Chow). To vše uvnitř hravě vystavěného filmu, který zábavně pracoval s epizodickou strukturou (chytře řetězil gagy a kombinoval časové roviny), romantickou linkou (funguje i jako důležitá součást kánonu romantických filmů), a hlavně zasadil Opičího krále do úplně nového kontextu. Kompletně změnil způsob, jakým byl do té doby Wukong zobrazován. Chow byl také centrálním bodem obou filmů, se svou star power přinášel i specifické postupy a očekávání. Takže navzdory tomu, jak dobře s ním dokázali jednotliví režiséři pracovat (právě Jeffrey Lau či Gordon Chan), vždy stáli v pozadí. Třetí část potom připomíná fan-fikci, která nemá divákům co nabídnout. Velkolepější akční sekvence má The Monkey King a jeho pokračování, propracovanější komické scény původní filmy, temnější aktualizaci látky zase Conquering The Demons (jež paradoxně natočil právě Chow). Chinese Odyssey: Part Three spíše nostalgicky připomíná, jak chytré a zábavné původní filmy byly. Ty zůstávají pevně ukotveny ve specifickém období (devadesátá léta) se specifickým obsazením (Stephen Chow a Athena Chu). Jde o filmy vystavěné poetikou Stephena Chowa, ne Jeffreyho Laua. A proto nemohl film uspět.

A Chinese Odyssey Part 1 - Pandora's Box (r. Jeffrey Lau, Hong Kong, 1995)
A Chinese Odyssey Part 2 - Cinderella (r. Jeffrey Lau, Hong Kong, 1995)
A Chinese Odyssey: Part Three (r. Jeffrey Lau, Hong Kong, 2016)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.