neděle 18. března 2018

Jailbreak (2017)

Před mnoha měsíci jsem viděl teaser na film s názvem Jailbreak, vězeňskou mlátičku, která nápadně připomínala indonéský Zátah. Vězeňská vzpoura, jednotka policistů a nekompromisní akce. Během roku se objevovaly pozitivní reakce z festivalů (Fantasia Film Festival, Singapore International Film Festival nebo BFI London Film Festival) a já se začal těšit. Stále však s lehkou skepsí, protože moc dobře znám festivalové reporty. Po celodenním sledování festivalových filmů nás o půlnoci potěší kdeco. Naštěstí můžu s klidným srdcem říct, že Jailbreak je zatím nejupřímnější film, jaký jsem letos viděl.


Nejprve ale krátký (a nutně reduktivní) průřez historií. V roce 2003 představil Prachya Pinkaew světu Tonyho Jaa a Thajsko najednou slavilo úspěch s Muaythai. Jaa byl dostatečně schopný atlet, takže nebylo nutné používat kaskadéra a akrobatické kousky mohly proběhnout v jednom záběru. Ty nejlepší byly dokonce několikrát zopakovány, divák tak dostal instantní replay. Podobně jako Jackie Chan, Jaa dával své schopnosti na odiv, pokud se mu něco nadmíru povedlo, ukázal to klidně několikrát. Přibližoval se tomu, co diváci akčních filmů často nazývají "autentickou" akcí - jakýsi (často iluzivní) pocit, že herec dokáže totéž, co postava. Filmy o bojových uměních jsou totiž filmy těla. Čím skutečnější, tím lepší.[1]

Do deseti let po Ong-bak byl Jaa byl pohlcen Hollywoodem a Čínou. Záměrně používám slovo pohlcen, protože se diametrálně proměnily jeho role. Nejen ty filmové. V Thajsku byl klíčovou osobností, kolem níž se film postavil. Ve velkoprodukcích se ztratí. Je příjemným rozptýlením pro západní publikum, ale po splnění svého cíle ustupuje do pozadí, aby mohl příběh pokračovat. Střídavě tak dělá sidekicka v Americe (Rychle a zběsile 7, Never Back Down 3) a Hongkongu (Paradox). Výjimkou budiž výraznější role v Kill Zone 2Jaa však nebyl jediným thajským exportem, následovala ho například Jeeja Yanin po úspěchu Ducha boje. Žel, nikterak výrazně neprorazila.

Další výrazný zásah přišel z Indonésie, když Gareth Evans poslal na světové festivaly svůj Zátah. Indonéský Pencak silat slavil úspěch a fanoušci akce mluvili o redefinování žánru. K tomu jsem trochu skeptický, ale popularita filmu byla neuvěřitelná. Protagonisté Iko Uwais a Yayan Ruhian teprve na hollywoodské role čekají, ale už se krátce objevili v sedmé epizodě Star Wars, Síla se probouzí. Z Indonésie o tři roky později dorazil Zátah 2na Febiofestu uvedený Zásah a nyní očekávaná akce Triple Threat, která spojí právě jména jako Tony Jaa, Iko Uwais a Jeeja Yanin. 

Ve Spojených státech jsou takové filmy často vedlejší produkty, které míří na blu-ray nebo streamovací služby. Dominují jim především Scott Adkins a Michael Jai White, kteří často parazitují na dávno mrtvých značkách. Existují tak filmy jako Živý terč 2, třetí díl S.W.A.T. nebo třetí Jarhead. Jean-Claude Van Damme pak znovu nastartoval značku Kickboxer s filmy Kickboxer: VengeanceKickboxer Retaliation. Hongkong od podobných akčních filmů ustoupil, zůstává pouze několik málo přeživších, kteří se ke kontaktním soubojům nostalgicky obrací. Generace Seven Little Fortunes (Jackie Chan, Sammo Hung, Corey Yuen a další) stárne a nemá ji kdo nahradit. Wu Jing nebo Donnie Yen často doplácí na neschopné režiséry. To vytváří prázdné místo, příležitost. 

Všechny zmíněné filmy spojují výrazné osobnosti, které jsou v první řadě atleti, potom herci. Zároveň schopní choreografové, kterým pomáhají solidní režiséři žánrových filmů, ti otevřeně těží z lokálních tradic a bojových umění. A teď se o slovo hlásí Kambodža.

Jimmy Henderson má vše důležité - schopné choreografy a kaskadéry (hollywoodský Jean-Paul Ly, MMA zápasnice Tharoth Sam a "raidovský" Esa W. Sie), bojové umění L'bokator, sedmdesát komparzistů, čtyři chodby v provizorním vězení a radost z cizí bolesti. Jailbreak pak jednoduše střídá akční sekvence a komické vsuvky. Akce je ne nepodobná tomu, jak ji má rád Gareth Evans. Kromě povrchní žánrové podobnosti s prvním Zátahem (skupina policistů je uvězněna mezi nepřáteli) přebírá i konkrétní stylistické triky. Pohyb kamery totiž důkladně kopíruje pohyb bojovníků, objeví se stejný hudební motiv a také, pokud se nepletu, nabídne Jailbreak přímý odkaz na konkrétní situaci v Zátahu (pozicí kamery, využitím rekvizity i inscenací). Nejde nicméně o imitaci, Henderson zapojuje množství vlastních technik, a příkladem může být vynikající akční scéna v úvodu vzpoury. Tu bych se nebál označit za jednu z nejopojnějších v poslední době. 

Celá sekvence má několik minut a odehrává se v jedné místnosti, v níž hrdinové bojují se skupinou trestanců. Kamera prostorem proplouvá a důkladně se věnuje každé bolestivé ráně, která padne. Napodobuje pohyb postav (někdo padá k zemi a kamera ho následuje) a vytváří iluzi několika dlouhých záběrů. V nich je však skryto množství, jak přiznaných ostrých střihů, tak střihů, které jsou maskovány (podobně jako to dělal Birdman nebo hitchcockův Provaz). Henderson obratně pokrývá celý prostor akce, aniž by měl divák pocit, že mu něco uniká. Inscenace rytmicky spolupracuje s pohybem kamery a vzniká nádherně upocená rvačka. 

Souboje fungují i v dlouhodobějším horizontu. V průběhu filmu se totiž zábavně variují - jeden proti skupině, skupina proti skupině v otevřeném prostoru, skupina proti skupině v koridoru, jeden proti jednomu, souboj s katanou, s mačetou nebo obuškem. Objeví se i vsuvka s delším hlediskovým záběrem z perspektivy nepřítele. Ta přichází přesně ve chvíli, kdy hrozí, že se akce stane pro diváka ubíjející. A pak se objevuje ještě jedna, poměrně zásadní, věc. Humor. 



Od přísného Zátahu se nešlo odlišit lepším způsobem. Jailbreak je plný bizarního humoru, přepjatých macho replik, kožených kostýmů, katan a kanibalů pojídajících vlastní varlata. Často jsou vtipy přiznaně blbé a absurdní, jeden příklad za všechny. Ve vězení se pohybuje kanibal, který má nejraději ušní lalůčky a všichni se ho bojí. S hladovým a zoufalým výrazem prochází věznici, zatímco si smutně mne břicho. Obr tedy pravidelně střídá dvě polohy - nenasytné zvíře, které požírá hrdiny a groteskně hladové dítě. 

Málokdy se mi nějaký film takhle trefí do nálady, Jailbreak je upřímná radost z krásné akce a blbých vtipů. Navíc, po úspěchu na festivalech, slibuje pozitivní vývoj pro kambodžskou akci a všechny zúčastněné. Dejte bývalé pornohvězdě do ruky katanu, nechte všechny absurdně přehrávat, sypat z rukávu cheesy promluvy a rozbíjet si lebky .. no a ono už to nějak půjde.

Na závěr nacházím ještě jednu paralelu mezi Hendersonem a Evansem. A to v mezinárodním úspěchu, který nepřišel s prvním snímkem. Evans byl vyzdvihován jako spasitel žánru až se Zátahem, nikoliv se svým debutem. Zapomenutá Cesta bojovníka festivaly sice proběhla, ale bez výraznější odezvy. Henderson v roce 2013 natočil akční film s podobným obsazením jako Jailbreak, avšak Hanuman se nedostal do tak široké festivalové distribuce a byl moc dlouhý (dvě a půl hodiny). Také natočil horor The Forest Whispers (2016) a podílel se i na kambodžském zombie filmu Run! (2013). Takže Jailbreak je jeho prvním mezinárodním úspěchem, ale rozhodně ne prvním filmem. 

Úspěch lze vysvětlit jak lákavou akcí, tak tím, že vězeňská mlátička byla designována pro export toho nejlepšího. Marketingové fráze ("Nejdražší kambodžský film všech dob"), domácí bojové umění L'bokator (v úvodu je zdůrazněno, že nejde o Muaythai), ale i zapojení populárních osobností - Tharoth Sam zápasí v MMA pod přezdívkou Little Frog, Jean-Paul Ly se podílel například na marvelovce Doctor Strange a ve filmu má cameo několik kambodžských osobností. V čele s hudebním duem Kmeng Khmer (viz. ústřední píseň filmu). Autenticitu akce pak dotvářely deníky z natáčení a nepovedené záběry při závěrečných titulcích. Takže Jailbreak je promyšlený showcase toho, co Kambodža dokáže.

Jailbreak (r. Jimmy Henderson, Kambodža, 2017)



[1] K autenticitě filmů o bojových uměních se několikrát vyjadřoval Stephen Teo (v Chinese Martial Arts CinemaHong Kong Cinema: The Extra Dimensions), upozorňuje na neustálou přítomnost iluze. Kung fu není nikdy "autentické" a "opravdové". Leon Hunt pak autenticitu hledá spíše v jakémsi archivním uchování reálných kung fu technik ve filmu, tedy do jaké míry pohyby ve filmu odpovídají stylům severního nebo jižního Shaolinu (pokud obsahují zvířecí styly, Wing Chun, Zui Quan, Wu Shu nebo korejské Hapkido). 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.