pondělí 2. července 2018

KVIFF 53 - Stěhovaví ptáci (r. Cristina Gallego, Ciro Guerra, 2018)

V ústraní velkých filmů, soutěžních sekcí a světových premiér, se objevil kolumbijský film Stěhovaví ptáci, který zahajoval sekci Directors' Fortnight na letošním festivalu v Cannes. Mladí autoři Cristina Gallego a Ciro Guerra v něm vypráví vskutku epický příběh kmene Wayú, který objeví, jak sami vesele zmíní, kouzlo kapitalismu. Začnou totiž Američanům prodávat marihuanu a postupně budovat velký drogový byznys.

U Stěhovavých ptáků si vypomůžu trochu účelovou komparací. Na mysl se mi totiž vetřel Takeši Kitano se svou trilogií Outrage (2010-2017), a to především kvůli tomu, jak kolumbijské drama přistupuje k rituálům a násilí. Ačkoliv se jedná o příběh drogového kartelu, násilí není nikterak estetizováno, ale slouží primárně jako nástroj mocenského boje. Tedy k ustavení dominance či jako taktický krok kupředu. Jakýkoliv iracionální výbuch agrese je posléze potrestán. Divák je dokonce okraden o většinu akčních sekvencí, vidíme pouze zohavená těla, která se povalují v krvavých loužích. Stěhovaví ptáci nám nedovolují uvolnění, které přináší akční atrakce, konfrontují nás totiž s následky. A ty jsou bez výjimky brutální.

Důležitou roli hrají i tradice a rituály, které doprovází každý krok budování „rodinného podniku". V Outrage vychází z kulturních norem, které jsou centralizovány v rodinné struktuře jakuzy a určují mantinely konfrontace s konkurencí. Tradice jsou vlastně soubory pravidel, podle nichž se hraje. Být mimo zákon je pro ně esenciální. Ilegalita však neexistuje v kartelu Wayú, jejichž rituály jsou spirituální a středobodem není celá rodina, nýbrž stařešina, jejíž tajemné předzvěsti film explicitně prezentuje divákům. Její figura je autoritou, která koriguje vývoj kupředu a dohlíží na zachování klíčových prvků kmene. Ten si musí pozici mimo zákon osvojit a zároveň neztratit svou identitu. Jakuza je s nezákonnou činností kompatibilní, Wayú vstupují na nové území, v němž představují tradice překážku.

Je také zajímavé sledovat, jak dvojice režisérů inscenuje a hierarchizuje jednotlivé členy kmene uvnitř rámu. Mimoto je ústřední motiv – průnik obchodu s drogami do konzervativní a spirituální kmenové kultury – reflektován v práci s mizanscénou. V první polovině filmu sledujeme kmen Wayú v jejich přirozeném prostředí, okolí tvoří jednoduché stavby, dobytek a hlavně, prázdná pustina. Čím více pronikají drogy do jejich životů, tím více je tento prostor deformován. Uprostřed prašné pustiny vyroste moderní vila, které prostředí dominuje. Její odlesky a ostré hrany působí jako parazit, který trčí ze země, do níž nepatří. Podobně se v celku objevují původní hábity, které stojí v ostrém kontrastu s moderním interiérem domu. Průnik těchto parazitů můžeme sledovat i v kompozicích, které proti sobě staví množství opozic: na jedné straně rámu se tak objevuje tradiční kamenná stěna, na druhé hypermoderní vila či moderní kostým a původní hábit.

Stěhovaví ptáci nabízí vtahující a stylisticky fascinující příběh drogového kartelu, který se zrodil z netradičního prostředí. Nejprve načrtnou konzervativní a spirituálně založenou kulturu, do níž pomalu vnáší obchod s drogami. Tímto průnikem vede film dialog mezi tradičním a progresivním. O tom, zda může taková kultura přežít vpád (západního) profitově založeného systému a zároveň si zachovat svou identitu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.